Interview: Eliška Popová, mladá, krásna a ambiciózna pretekárka

ELIŠKA POPOVÁ –Mladá, krásna a ambiciózna pretekárka. Táto len 16 ročná baba bojuje na trati s omnoho staršími a skúsenejšími jazdcami. Na svojej Škoda Felícii pick-up jazdí preteky automobilov do vrchu, hlavne v ČR. Na Slovensku sa po prvýkrát predstavila prednedávnom na Dobšinskom kopci.

Krátke BIO:

Meno a priezvisko: Eliška Popová
Prezývka: El
Vek: 16
Auto: Škoda Pick-up
Obľúbený pretek: Dobšiná
Klub: JV SPORT RACING TEAM

1. Ahoj Eliška. Na Slovensku ťa málokto pozná, skús nám v skratke o sebe niečo povedať.
Je mi už skoro 16 let a jsem z Pardubic. Ráda zpívám, hrajů divadlo a potápím se. Závodům do vrchu se věnuji jen krátce a ještě z toho mám dost respekt. Před jízdou jsem hodně nervózní, ale začíná mě to opravdu bavit a chtěla bych se dál zlepšovat

2. Určite nie len chalanov by zaujímalo, ako sa taká pekná a mladá baba dostala k pretekom do vrchu ?
Závody do vrchu jezdil dlouho můj táta, takže jsem nechyběla jako pravidelný doprovod a hlavní mechanik . Táta mě přesvědčil, abych to zkusila a já se tak trochu nechala přemluvit. Ze začátku jsem nechtěla a bála se, ale zvědavost tam určitě byla a k rozhodnutí se svézt byl pak už jen krůček.

3. Prezraď nám niečo bližšie o svojom pretekárskom aute. Čo ťa viedlo k takémuto výberu ?
Závodní auto vychází z pohárového ŠKODA PICK-UP FREE STYLE. Dříve se jezdil tento pohár v ČR jak na okruzích ( před OCTAVIA CUP ) , tak i na kopcích. Vozů bylo kolem 30 až 40 celkem a pohár byl poměrně oblíbený, protože technické rozdíly v jednotlivých vozech byly minimální a opravdu se závodilo o vteřinky. V autě je nyní o něco slabší motor, protože v 15 letech se ještě nesmí jezdit vyšší obsah jak 1.400 ccm. Takže je můj PICK UP teď čtrnáctistovka s výkonem kolem 120 PS, váží asi 750 Kg , má 6- stupňovou převodovku a jede v max rychlosti kolem 160 KM/H. Auto jsem si nevybírala , vlastně zabavila tátovi , ale jsem z něho prostě nadšená - všechno tam uvnitř tak správně mlátí a řve, jak by to v závoďáku asi mělo být!!

4. Na Slovensku sme ťa mohli vidieť po prvýkrát na Dobšinskom kopci. Povedz nám, čo ťa prilákalo práve sem ?
Nejprve se mi do Dobšínej moc nechtělo, protože je to velká dálka od nás z Pardubic. Ptala jsem se táty, ale ani on to v Dobšinej neznal. Chtěla jsem ale zlomit ten strach z předchozí bouračky, aby mě to neodradilo od dalšího ježdění. Na doporučení všech ostatních jsem se nechala umluvit a určitě jsem udělala dobře. V Dobšinej je to opravdu moc krásné prostředí, trať dlouhá a velice kvalitní a ta divácká podpora je naprosto úžasná.

5. Čo považuješ za svoj najväčší úspech ?
Za můj největší úspěch jednoznačně považuji závody v DOBŠINEJ! Letos začínám vůbec poprvé jezdit a při letošních závodech v Náměšti nad Oslavou se mi hned ve třetí jízdě podařilo auto pořádně rozbít, tak po pravdě řeknu, že jsem se HODNĚ bála znovu jet do kopce, aby se mi něco podobného znovu nestalo. Protože ještě nemám prakticky žádné zkušenosti s ježděním v autě, navíc pak v autě závodním, tak ten strach z jízdy samotné mne hodně svazoval a jela jsem ve velkém stresu. To, že jsem dokončila celý závod v Dobšinej je pro mě osobně veliký úspěch. Chtěla jsem upřímně poděkovat všem, kteří mi fandili a fandí, protože mi to dalo hodně elánu pro nějaké příští závody. Moc hezky se ke mně chovali i ostatní zkušenější jezdci a to vše mi udělalo velkou radost.

6. Ako si bola spokojná s týmto pretekom a umiestnením ?
No s umístěním samozřejmě spokojená nejsem - původně jsem byla připravená zlomit FAGGIOLIHO traťový rekord, ale po rozhovoru s ním mě přesvědčil, abych ho ještě letos nechala vyhrát .Opravdu jsem se jela spíše vyvézt nahoru a zkusit si to, takže umístění jsem zatím radši moc neřešila. Závod jako takový se mi líbil moc a to hlavně jak jsem již několikrát napsala kvůli bezprostřední podpoře diváků a organizátorů závodu, přesto že jsem nepředvedla žádný ostrý výkon.

7. Čo hovorí tvoja rodina, hlavne rodičia na tvoj koníček ?
Tak jak to bývá – táta je nadšený, ale než jedeme , tak musíme malinko přesvědčovat mamku, aby nás vůbec pustila. Ta má strach a pokud chci jet , tak musím minimálně týden uklízet a mýt nádobí ( jo a taťka taky ).

8. Kto ťa z nich v tomto športe najviac podporuje ?
Táta mě podporuje v tomto sportu asi nejvíc, učí mě řídit a bez něj bych se k tomuto sportu neměla šanci dostat. Ale obecně mám oba rodiče moc fajn a podporu mám velkou ve všem. Jsme taková veselá rodina.

9. Máš v jazdení svoj vzor ?
Mám – rodiče mi dali jméno po Elišce Junkové

10. Ako ťa vnímajú ostatní jazdci, diváci ? Je pravda, že v tomto športe sa často nevidí mladá baba za volantom.
Opravdu jsem byla po předchozí bouračce v rozpacích, zda ještě pokračovat v závodění, ale divácká podpora a podpora ostatních jezdců mě díky Dobšinej posadila zpátky za volant. Všem moc děkuji za podporu a spoustu hezkých fotek i zpráv !!

11. Kde ťa môžu diváci najbližšie vidieť ?
Zatím nevím, zda ještě letos někam vyrazím ale spíše se budu snažit někde jezdit a trénovat, abych si v autě byla jistější.